Existuje vtip, že prezident Václav Klaus obdrží na Pražském hradě výhružnou nótu od ruského prezidenta Putina: „Pokud na vašem území postavíte americký radar, vybombardujeme Vám Prahu.“ Václav Klaus se poté zachová naprosto chladnokrevně: „Pokud nám vybombardujete Prahu, my Vám zničíme Karlovy Vary.“ Podle časopisu Respekt je dnes v České republice natrvalo usazených 30 tisíc Rusů, zejména vysokoškoláků a příslušníků ruské střední třídy, přičemž třetina přišla v posledních třech letech. Počet ruských studentů roste také razantním tempem.
Některé české soukromé vysoké školy si na Rusech dokonce založily svou existenci. „Studuji soukromou Vysokou školu hotelovou a lidí z východních zemí je tam více než Čechů a Slováků dohromady,“ svěřila se nám jedna z českých studentek. „Škola vychází Rusům vstříc a často mám pocit, že je zvýhodňuje. Dokonce jim povoluje prezentovat své práce v ruském jazyce za pomocí překladatele, pokud sami česky neumějí. Většina z nich je také z bohatých poměrů a dávají nám to všem patřičně najevo.“ Rozdíly mezi Rusy na soukromých a státních školách jsou mnohé. Na soukromých školách se soustředí potomci ruských zbohatlíků a Rusové se zpravidla nestydí peníze a majetek svých rodičů ukázat. Jiný typ lidí je ale na státních školách, většinou tvrdě pracující studenti, kteří sklízejí u Čechů už více sympatií.
„V Rusku v posledních letech výrazně klesla úroveň vzdělání a to zejména kvůli omezenému financování školství. Ruští absolventi pak na světovém pracovním trhu prohrávají oproti těm evropským. Výjimkami jsou ruské elitní univerzity, ale ty se vyznačují obrovským výběrovým řízením a nadměrným školným,“ řekla časopisu Studenta Inna Guzieva z VŠE. Česká republika je pro mladé Rusy skoro ideální. Jsme slovanská země nejvíce na západě a Rusové nás navíc berou jako stále spřízněný národ, který s nimi byl ve svazu. „Byla jsem před měsícem v Moskvě na knižním veletrhu, kde Česká republika byla čestným hostem a měla centrální expozici. Zájem o české knihy a literaturu překvapil nás všechny, a nejvíc s jakou úctou mluvili návštěvníci o Češích jako výtvarnících nebo spisovatelích, a vůbec o národu,“ řekla Anna Chlebinová, redaktorka časopisu Ruské slovo žijící v Praze. Není tajemstvím, že Rusové ví o Česku více než Češi o Rusku. Ruská náklonnost není ve většině případů opětována a v žebříčku popularity národů v Česku obsazují Rusové pravidelně horší pozice.
Soužití mezi národy není často jednoduché. Komplikuje to navíc typická uzavřenost ruské komunity. „Žil jsem s Rusy v jednom patře na koleji. Pravidelně se shlukovali ve větších komunitách, chlastali až do rána vodku a přes den spali. Často se i všichni zabarikádovali v kuchyňce a dokázali ji okupovat celý večer,“ pověděl nám jeden ze studentů ČVUT. Určité problémy může také vytvářet odlišný pohled Rusů na svět a historii. O rozdílech vypovídá i národní anketa hledající osobnost národa, kdy byl Čechy zvolen Karel IV. a v Rusku zase byl mezi prvními třemi J. V. Stalin. Diskuze s Rusy o komunismu nebo světové válce proto nevede zpravidla nikam.
„Musím však říci, že přes mnohá negativa, jsou společné hodiny s Rusy i obohacující. V hodinách angličtiny bylo kupříkladu zajímavé, jak silnou touhu měly mladé ruské studentky po své vlastní rodině oproti nám Češkám, které myslely hlavně na svou kariéru,“ přemítá na závěr již zmíněná studentka soukromé hotelové školy. Kontaktu s Rusy se na univerzitách už nevyhneme, možná to však pro nás může být lepší, než si ve skutečnosti myslíme.
Pavel Prchal
