Vypadáte jak hippies
Dlouhé zacuchané vlasy (bez rozdílu pohlaví), dlouhé sukně (naštěstí už s rozdílem pohlaví, nosí je jen holky) a batikovaná trička. Tak asi takhle nějak bude vypadat ilustrovaný popis klasického studenta fildy za dvacet let na wikipedii. V té době už se podle všeho zapomene na dobu hippies, protože tenhle fenomén dlouhých vlasů, plátěných tašek přes rameno a rukou plných náramků, bude považován za základ identity filďáků.

Dodnes se divím, že jsem to studium přežil a našel si kamarády. Podle všeho jsem tam měl být považován za mimozemšťana. Fotbalista s nagelovanými vlasy, u kterého dokázali odpustit použití gelu, ovšem už ne jejich krátkou délku. Chyběla mi batika na oblečení a neměl jsem ani plnou ruku náramků přátelství. Neodpustitelné hříchy, které však zachránila velká plátěná taška přes rameno. Tu jsme měli všichni.

Rétorika místo rozumu
Moje sestra vždycky tvrdila, že my filďáci máme pořád plno řečí, ale ve skutečnosti vlastně vůbec nic nevíme. Čteme pořád jednu knihu za druhou (někdy tu samou stále dokola – nejčastěji nějakého prokletého básníka) a myslíme si, že známe na všechno odpověď. Odborně se tomu říká pseudointelektuál, to jen abyste viděli, jak my filozofové ovládáme cizí slova.

Fámy kolem Filozofické fakulty
Jednou nám náš profesor vyprávěl historku o svém studentovi, který právě dokončoval bakaláře. Student ho v dopise žádal, zda by mohl být přijat i na magisterské studium. Prý, že jeho srdéčko skutečně hoří láskou k filozofii. Všechno to prý bylo velmi přesvědčivé, až na to ypsilon ve slově filozofie.

Ještě hůř dopadne ten, kdo se zaplete do boje dvou znepřátelených táborů fakulty. Jejich již po staletí vleklý spor je postaven na jedné prkotině, zda filozofii psát se s nebo se z. A jestli si někdo z mých bývalých pedagogů dočte, že jsem se to opovážil nazvat prkotinou, asi mi seberou zpětně diplom.

Na závěr snad nejklasičtější vtip našeho pětaosmdesátiletého učitele filozofie. „Takhle tlusté brýle nemám proto, že bych si oči zkazil při četbě filozofických děl, jak si možná myslíte. Já jsem si oči zkazil, protože jsem koukal, kam jsem neměl. Každopádně to ale stála za to,“ dodával se šibalským úsměvem a třídou řinčely náramky, jak sebou všichni mlátili smíchy.

I my studenti filozofických fakult, ať už bývalí, či současní jsme tak trošku šibalové. Vždyť přece četba prokletých básníků je pořádnej vodvaz. Nebo si to nemyslíte? Jací podle vás vlastně jsou filďáci, neboli studenti filozofických fakult? Znáte nějaké historky, pomluvy nebo stereotypy, které se o nich vypráví?

Richard Valoušek
Foto: Jana Schrammová