Tu školu jsme si vybrali sami, věděli jsme, do čeho jdeme. Neznám medika, který by si nikdy nezanadával a nelitoval, co si to vybral? Zkoušková období jsou odporná - a kdo si takové neprožil, tak nepochopí, že prostě měsíc (i měsíce) se jede od rána do večera.. Ale tvářit se, že je to nejtěžší? A nejnaročnější na inteligenci? No tak.. Co takhle architekti, kteří prostě musí odrýsovat určitý počet hodin? Opravdu se chceme poměřovat s matfyzáky?? (nemluvím o ostatních školách..) Každá profese má (a vyžaduje) svoje - a každý je dobrý v něčem jiném - tak se nepovyšujme..
Jsem ve čtvrťáku, prázdniny jsem měla vždycky, cestuji po světě a vydělám si na to sama. Myslím, že není možné si vydělat takové peníze, aby byl člověk schopen se uživit bez pomoci rodičů, ale dlouhodobé brigády? Klidně. Nebo aspoň já mám jednu 2,5 roku, druhou 1,5 roku a v letním semestru mívám ještě třetí..
Tak se netvařme, jací jsme chudáci..
Je to škola náročná hlavně na psychiku, aby to člověk vydržel. Ale ten pocit v nemocnici? Stojí za to!

šla bych do toho znovu a znovu a znovu. nervů hrozně, peníze žádný, tak proč? neumím to vysvětlit, ale je to to jediné, co opravdu CHCI v životě dělat. všechno ostatní je jen náhražka.

tak mi přijde, že Studenty se stává nový Blesk nebo Aha mezi studentskými časopisy ... co je moc to je moc ...

Někdy si pokládam otázku, kde to vlastně žiju a většinou na ní odpovídám - v prdeli. 6 let asi vůbec nejnáročnějšího studia, a pak nástupní plat 14 tisíc, to se prosím rovná měsíčnímu příjmu prodavačky v kauflandu. A pořád vám to nepříde k smíchu nebo spíš k pláči ? V Americe je nástupní plat v přepočtu 60 tis. kč a po atestaci se může klidně vyšplahat až na 500 tis. kč, v porovnání u nás ohromujících 22 tis. kč. A proč vlastně studuju medicínu ? Zkrátka tento obor uznávám hned z několika hledisek : nejvyšší možná zodpovědnost, nejvyšší možná intelektuální úroveň a hlavně smysluplnost práce. Snad si nemyslíte, že v době kdy není problém se naučit anglicky skoro na úrovni rodilého mluvčího, plánuju do budoucna v téhle "prdeli" zůstat. Jen blázen by zůstal, a proto jestli se s opravdovým ohodnocením lékařské práce něco nestane, tak už tady pro vás tisíce hipochondrů z hodžkinovým syndromem nikdo nebude. Navíc si všichni ještě kurva stěžujete, jaký sou doktoři parchanti . A vy se jim divíte ? Myslim že se po předchozích argumentech by ste už konečně měli zavřít huby a uvědomit si že my sme ty, kteří vám zachraňujou to nejcenější co máte a vy nám ještě za to serete na hlavu, nejen stát, ale i pacienti !!!

Znova od prváku už asi ne, nervy mám jen jedny ne? Kdyby aspoň první tři roky byly o medicíně tak ano, ale člověk se dostane k praxi tak od 3.ročníku a do té doby hodně sil!

nevím, jestli bych do toho šla znovu, když to vidím, ale asi jo. Jsem v 6. ročníku LF a tak nějak jsem si na to zvykla. Prošla jsem bez nějakých větších problémů studiem, narozdíl od kolegy výše jsem dokonce viděla každý rok i sjezdovku a prázdniny jsem v létě taky měla.
Ono jít do soukromé sféry taky není jen tak. Pojišťovny dělají obstrukce, hlavně VZP, nedává smlouvy novým ambulatním specialistům. A bez smlouvy s pojišťovnou nenapíšete ani recept. Navíc se stejně musí začít ve špitále... Soukromé nemocnice/kliniky zoravidla nemají akreditaci (nabízejí nádherné sumy pro absoloventy, ale žádný profesní růst), ty co mají akreditaci zase nabízejí plat oněch 17 hrubého. (vlastní zkušenost, když tak koukám po práci).

Klidně bych do toho šel i znova:)
Jsem studentem 6. ročníku LF. V průběhu studia a především ve zkouškových obdobích jsem si několikrát položil otázku, jestli mi to za tu námahu stojí. Učíte se na jednu zkoušku i měsíce v kuse. Ten stres z toho, že si vytáhnete otázku, která vám nesedne a budete muset trávit další měsíc v knihách není žádný med. Sjezdovku jsem kvůli zimním zkouškám roky neviděl. Když pak máte v létě hotovo a vylezete bledí jako upíři na denní světlo, nestačíte se divit, jak to slunce pálí do očí. Postupně si ale zvyknete. Dnes si říkám, že pokud mne vyhodí dveřmi, vrátím se oknem:)

Platové podmínky vás v určitém stádiu studia nepříjemně překvapí. Ti před námi asi tak nějak doufali, že se to časem změní. My jsme ovšem (naneštěstí/nastěstí? ) jiná generace. Jsme průbojnější a sebevědomější. Můžete polemizovat nad tím, zdali jsme namyšlení, sobečtí či nevděční ale faktem je, že známe svou cenu na trhu práce. Trhem nemyslím pouze ČR, ale Evropu jako takovou. Nekteří občané mohou použít ohrané

"Chtěli jste studovat a my jsme vám to za naše peníze umožnili. Takže si teď nevyskakujte a makejte hezky pro nás a za tolik, kolik vám dáme."

To je ale pohled na situaci zespodu. My (nejen medici, ale i inženýři, magistři...) bychom mohli namítnout, že to občané (stát ) chtěli abychom vystudovali. Stát potřeboval najít někoho s takovými schopnostmi, aby byl schopen absolvovat těžké studium a pak ještě vykonávat náročnou práci (opět nemluvím jen za mediky ). Pokud si stát chce vzdělané lidi (lékaře, vědce, kantory, inženýry ) udržet, měl by také motivačně ohodnotit jejich profese.
Nemáme klapky na očích. Umíme cizí jazyky a jezdíme po zahraničních stážích (někteří bavit se, medici držet háky na sálech ;). Dnešní situace je dlouhodobě neudržitelná. Pokud se k nám nerozříší "trend dobrého platového hodnocení ze západu", nic nám nebrání si pro něj dojet. Osobně si tedy myslím, že ačkoliv budou někteří lidé nadávat, ke zvýšení mezd lékařů a jiných VŠ profesí dříve či později nutně dojde...

"Dle svých vlastních slov rozumní, tudíž pravicově zaměření" medici se radují, jak ze svých malých platů budou platit dodatečné školné??

"Ještěže existuje také soukromý sektor, který lékaře dokáže jak se patří odměnit."
A co pacienti? Kde vezmou na soukromé lékaře?

VŠ vzdělání a zdravotní péče pouze pro majetné?