O kom je řeč? O studentech medicíny, budoucích doktorech, kteří se i přes nepříliš vysoké platové ohodnocení vrhají do českého zdravotnictví.

Školné není překážkou, rozvrh ano

V parlamentních volbách letos uspěla pravicová část českého politického spektra. Medici se vesměs radují – dle svých vlastních slov rozumní, tudíž pravicově zaměření.

I tak se mezi nimi najdou pragmatici, kteří raději volili levici ještě v čele s Jiřím Paroubkem, protože jinak by se prý se studiem mohli rozloučit. Nová vládní koalice již pilně pracuje na zavedení školného a někteří rodiče si nemohou dovolit financovat svým potokům placená studia

Většina studentů lékařských fakult v celé ČR je s výsledky voleb spokojena. I přes nepříliš velkou šanci na zvýšení doktorských platů se nebrání ani školnému. Doufají ve zlepšení úrovně studia na svých fakultách.

A to i přes to, že během svého studia jen těžko hledají brigády, kterými by si mohli přilepšit. Na všech fakultách jsou velmi různorodé rozvrhy, které se mění týden od týdne. Není možné napasovat pak do svého programu ještě nějakou stálou brigádu. Tak časově flexibilní zaměstnání snad ani neexistuje.

Navíc při kvantu učení, kterému se studenti musejí během roku a hlavně při zkouškovém věnovat, nedovoluje trávit v práci moc času. Většina mediků a mediček tak problém financí řeší jednodenními nárazovými brigádami. Problém je, že ani o prázdninách nemají studenti volnou ruku při organizování svého času – na místo volna se jim cpe povinná praxe.

Robota zadarmo

Student Matouš z 1. lékařské fakulty UK v Praze mě zasvětil do tajů systému, kterým praxe fungují. Po druhém ročníku musíte v nemocnici strávit jako zdravotní sestra 3 týdny. Po třeťáku již v praxi strávíte týdny čtyři a během dalších ročníků musíte praxi absolvovat ze všech státnicových předmětů.

Myslíte, že si studenti při praxi něco vydělají? Rozhodně ne – nástupní plat lékaře je okolo sedmnácti tisíc a v takovém případě nevidí Matouš jediný zdroj, který by mohl zafinancovat ještě praktikanty. „Je to robota zadarmo,“ říká Matouš.

Almužna na tělo

Úroveň jednotlivých fakult v České republice se prý příliš neliší. Pátrala jsem po plánech budoucích absolventů – nástupní plat lékařů v zahraničí na západě je průměrně o 4000 eur vyšší. S myšlenkou vycestování za prací kvůli lepším platovým podmínkám si tak pohrává téměř každý medik.

Naštěstí se mezi nimi najdou domácí typy, které se rozhodnou zůstat ve vlasti a zabřednout do složitého systému mezd lékařů. Ty ovšem nejsou nijak vysoké, což je všeobecně známý fakt.

Odměna za práci doktora závisí jak na délce jeho praxe – s každým rokem praxe navíc se plat zvyšuje o 600 korun, tak také na atestacích – odborné způsobilosti k výkonu povolání lékaře. Než absolvent projde předepsaným vzdělávacím programem a získá atestaci, může uplynout až sedm let v závislosti na oboru, v kterém lékař působí.

Ani pak si doktor jako státní zaměstnanec moc nepřilepší. Z čistého nástupního platu, který je nyní pouze 14 tisíc korun, se po atestaci vyšvihne na necelých 18 tisíc. Po 32 letech praxe může plat lékaře ve státním sektoru dosahovat jen 23 tisíc korun čistého měsíčně.
Setkala jsem se i s případy, kdy lékaři a lékařky ještě hledali vedlejší přivýdělek. Je to trochu jako v Kocourkově, nemyslíte? Ještěže existuje také soukromý sektor, který lékaře dokáže jak se patří odměnit.

Eva Samšuková

Šli byste do toho? Studovat medicínu a pak se plahočit při denních i nočních směnách za pouhou almužnu? Jste-li již studentem medicíny, jaké máte plány do budoucna? Věříte ve zlepšení platových podmínek čerstvě nastupujících i atestovaných lékařů? Rozšíří se trend dobrého platového hodnocení lékařů ze západu i k nám?